Oficiální stránky obce

Litošice

Jednotka zvláštního určení Zarevo

V prvních prosincových dnech roku 1944 se v okolí Račic krátce zdržovala skupina ruských partyzánů oddílu zvláštního určení Zarevo (Záře), která plnila na území okupovaného Československa řadu speciálních úkolů. Oddíl byl sestaven ze zkušených ruských partyzánů, kteří prošli pečlivým výběrem. Byl vycvičen jako jednotka Lidového komisariátu státní bezpečnosti a operačně podléhal partyzánskému oddělení štábu 2. ukrajinského frontu. Skupina byla počátkem října 1944 přepravena letecky ze Lvova přes Užhorod na území povstaleckého Slovenska, kde byla dne 7. října 1944 vysazena v blízkosti partyzánského letiště Tri duby. Jejím velitelem se stal kapitán P. V. Fedorov (krycí jméno Faustov), náčelníkem štábu byl jmenován V. J. Bukin. Dále ke skupině patřil ruský Čech V. F. Kadlec (krycí jméno Komov, či Ivan Hrozný), radisté I. V. Teterin a J. F. Uljev, velitelé diverzních skupin A. M. Bělov a B. J. Žižko. Zbytek oddílu tvořili D. B. Kuleš, N. V. Bolotin a A. I. Danilov. Výsadek byl tedy původně desetičlenný, avšak po seskoku byl přibrán ještě jedenáctý člen – Slovák František Samek, příslušník druhé paradesantní brigády, jako tlumočník ve styku s místním obyvatelstvem.

V polovině října 1944 skupina zahájila přesun na území protektorátu, kde měla upevnit své pozice na Českomoravské vysočině a zahájit aktivní výzvědnou činnost proti nepříteli. Jako jednotka zvláštního určení však nesměla vytvářet vlastní české partyzánské oddíly. Spojení se štábem 2. ukrajinského frontu zajišťovaly dvě radiostanice. Dne 15. listopadu1944 se skupina ocitla u Jablunkova.

Nedaleko zastávky Mosty na trati Čadca-Ostrava se jí podařilo zlikvidovat rychlík vezoucí na frontu německé vojáky. Poté příslušníci Zareva pokračovali přes Valašsko do Hostýnských vrchů. Několik dnů se zdrželi na Rusavě, kde přibrali do svých řad pět uprchlých ruských válečních zajatců, kteří se ukrývali v okolních lesích, a vojenského lékaře G. V. Pavlovského. Zároveň zde oddíl podnikl ve dnech 29. listopadu a 1. prosince dvě větší diverzní akce na železniční trati u Tlumačova. Poté skupina pokračovala v dalším pochodu na západ přes Lukoveček (4.12.), Rackovou, Mysločovice, Otrokovice, Žlutavu, Halenkovice, Jankovice, Salaš, Kožušice, Brankovice, Bohdalice a Luleč do Račic (6.12.), kde se v okolních lesích na dva dny utábořila. Její stopy zde jsou zachyceny v hlášení četnické stanice Křtiny ze dne 8. 12. 1944. Důvodem přerušení pochodu nebyl pouze odpočinek a načerpání nových sil, nýbrž především rozsáhlá výzvědná činnost pro ruské velení, k níž tu byly velmi vhodné podmínky. Při jedné z průzkumných akcí, pravděpodobně mezi obcemi Račice a Bukovinka, narazila skupina na ilegálně žijícího člověka, který jí byl překvapen právě v okamžiku, kdy si u ohýnku sušil mokré části oděvu. Informace, které Zarevu poskytl, byly sice cenné, avšak oddíl, jakožto jednotka zvláštního určení, nesměl brát do svých řad žádné neprověřené lidi, a proto bylo dlouho rozvažováno, co s ním. Značnou dobu převažovalo mínění, že by měl být zastřelen. Nakonec však bylo rozhodnuto, přijmout jej do skupiny. Oním neznámým byl František Procházka, který uprchl z tábora ve Svatobořicích a od uvedené chvíle prožíval se Zarevem všechny jeho akce a přesuny až do 9. května 1945, kdy padl při boji oddílu s nepřítelem ve Fryšavě.

Vzpomínky očitých svědků

Peršíkov – V zimě na přelomu válečných let 1944/45 i do prostoru v okolí Havlíčkovy Borové dorazili partyzáni. Povyprávět o tom může očitý pamětník, František Janáček, jehož otec František je v hájovně ukryté v lese spolu se svou ženou Antonií ukrýval.

„Oznámili nám, že vánoce budeme trávit ve společnosti nějakých četníků.‘‘ V chalupě čekalo jedenáct mužů, většinou z tehdejšího Sovětského svazu.

Partyzáni čekali na další skupinu. Tu hajný už dříve odvedl ke Sloupnu a partyzáni odtud vyrazili vyhodit do povětří trať k Přelouči. Oněch šest mužů však k místu určení nedorazilo.
Po shodě okolností se museli zastavit k odpočinku v domku ve vsi Krasnice. Jenže po zradě byli v jednom z domků obklíčeni německými vojáky a po tuhém boji přemoženi nacistickou přesilou.

Na Štěpána však už odešli. Byl to totiž nejzašší termín čekání na druhou skupinu," dodal pamětník.

Padlým partyzánům se u pomníku v Krasnici poklonili i bratři Janáčkovi

Železné hory – Letos to bude přesně sedmdesát let, co 20. prosince 1944 vyšla z hájenky u Peršíkova nedaleko Havlíčkovy Borové šestičlenná skupina partyzánů ze skupiny Zarevo, aby nedaleko Přelouče poškodili železniční trať.

Bratři Janáčkovi u pomníku.
Bratři Janáčkovi u pomníku. Autor: Jitka Štefáčková

Znaveni ušli po úpatí Železných hor několik desítek kilometrů a dorazili až do malé vsi Krasnice, kde však po zradě čtyři z nich v neprostupném obklíčení v jednom zdejším domku padli v boji s německými okupanty, jeden podlehl svým zraněním později a jen jeden těžce zraněný bojovník se dočkal konce války.

Po dlouhých letech se k památníku na místě jejich těžkého boje s Němci vydali dva bratři – František a Josef Janáčkovi, jejichž rodiče partyzány ze Zareva ukrývali ve své hájovně a oba muži se jako malí chlapci za války s partyzány setkávali. Dnes již pánové v letech se tak u ruin domku, kde našli stateční muži smrt, památce mrtvých s úctou poklonili.

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.